Vodík se nesprávně považuje za nebezpečný a výbušný v důsledku nesprávného výkladu obratu „vodíková bomba“ a několika nehodám falešně připsaným vodíku, například havárii vzducholodi Hindenburg a problémům kosmické lodi Apollo 13. Následující text popisuje, co se v těchto situacích doopravdy stalo:
Vodíková bomba
Při výbuchu vodíkové bomby dochází k jaderné fúzi vodíku, při které se uvolňuje velmi velké množství energie. Tento proces se zcela liší od hoření vodíku. Při chemickém hoření vodíku se uvolňuje nesrovnatelně méně energie a nedochází k výbuchu. Bez jaderné fúze vodík nevybuchuje.
Katastrofa vzducholodi Hindenburg
Studie Addisona Baina, bývalého výzkumného pracovníka NASA, a Williama D. Van Vorsta, chemického inženýra z univerzity UCLA, připisuje vypuknutí požáru řiditelné vzducholodi Hindenburg vysoce hořlavému nátěru bavlněného pláště, který byl zapálen elektrickým výbojem. Nátěr byl proveden lakem s hliníkovým práškem a byl vysoce hořlavý. Způsob upevnění potahu ke kostře umožnil vznik velkého statického náboje na povrchu a nabitý potah předal elektrický proud na kostru.
Vodík požár vzducholodi Hindenburg podle nálezu inženýra z UCLA a bývalého výzkumného pracovníka NASA nezpůsobil.
Zprávy z univerzity UCLA.
Tato práce poskytuje názor na příčinu katastrofy vzducholodi Hindenburg. Obsahuje citáty z prací Williama D. Van Vorsta, emeritního profesora chemického inženýringu univerzity UCLA, a Addisona Baina, dříve ředitele vodíkového programu Kennedyho vesmírného střediska NASA – mužů, kteří odhalili skutečnou příčinu požáru.
Apollo 13
11. dubna 1970 agentura NASA vypustila kosmickou loď Apollo 13. Po dvou dnech letu byly zapnuty ventilátory uvnitř nádrže na vodík číslo 2. Mezi vodiči došlo ke zkratu a následně požáru. Požár oslabil nádrž a nádrže na kyslík č. 1 a 2 vybuchly. Výbuch nesouvisel s vodíkovým palivem ani palivovými články, které zajišťují palivo raketovému motoru.
Zpět na palivové články