Přehled Helium

Helium, jehož název pochází z řeckého slova hélios (slunce), bylo poprvé objeveno spektroskopickou metodou roku 1868 na Slunci. Na Zemi bylo poprvé objeveno až o 27 let později stejnou metodou v helionosných minerálech uranu. Dnes víme, že helium je po vodíku druhý nejrozšířenější prvek ve vesmíru Na Zemi je získávání helia velmi obtížné, protože atmosféra ho obsahuje jen malé množství. Nachází se však v ložiscích zemního plynu a ropy, tvoří asi 1 % obsahu těchto surovin. Air Products je jedním z největších dodavatelů helia na světě.

Helium je po vodíku druhým nejlehčím prvkem. Při pokojové teplotě je helium inertní plyn bez barvy, chuti a zápachu. Je to směs dvou izotopů, které jsou chemicky inertní (nevytváří žádné sloučeniny). Nejvíce helia se nachází ve vesmíru, kde tvoří značnou část atmosfér hvězd. Na Zemi se vyskytuje v malém množství v zemské atmosféře, v radioaktivních horninách či zemním plynu. V dnešní době používané helium pochází ze zemního plynu na některých ropných polích (v určitých oblastech v U.S.A., Alžírsku a Polsku), odkud je získáváno hlubokými vrty do podzemí. Další možností je frakční destilace vzduchu.

S heliem se provádí experimenty se supratekutostí a supravodivostí. Helium je totiž kapalné při velmi nízkých teplotách blízkých absolutní nule. Má teplotu vypařování -268,9°C absolutní nula je -273,15°C (0 K). Při teplotách cca 1 - 2 K se velmi dramaticky mění fyzikální vlastnosti látek jako elektrický odpor, nebo viskozita kapalin.