Plazmové nástřiky zahrnují nástřiky roztaveného nebo tepelně změkčeného materiálu na povrch, při kterých se vytvoří potah, při kterém se jako plazmový plyn a nosný plyn používají inertní plyny. Při procesu plazmového nástřiku se materiál určený k nanášení – obvykle ve formě prášku, někdy ve formě kapaliny, zavěšení nebo drátu – zavádí do plazmového paprsku a vychází z plazmového hořáku. V tryskách, kde je teplota řádově 20 000 K nebo více, se materiál taví a tlačí směrem k substrátu. Tam se roztavené kapičky zploštily, rychle ztuhly a vytvořily usazeninu. Typické plazmové plyny jsou argon, hélium, dusík a vodík. Lze použít jeden plyn nebo směsi.
